1. Seznámení s číslem 70
1. Seznámení s číslem 70
,,Agrrrrh!'' Ozvalo se hlasitě. ,,Ano, to tady uslyšíte každou chvíli, samé řvaní, trhaní, vytí, bitky a procházející stráž, která se vám vždy vysměje do obličeje, jak projde kolem vás. Zajímalo by mě, jaké to je venku. Vás to asi zajímat nemusí, když tam normálně žijete, ale já jsem tady zavřený už od narození. Podle mě to venku vypadá tak krásně, bez nebezpečí, slyšíte tam ptáky zpívat a cítíte čerstvý vzduch. Co cítíte tady, jenom samou plíseň, shnilé maso, krev a mrtvá těla. Jak se tak kolem sebe dívám, je to tu děs, buďte rádi, že to nevidíte. Chladné zdi s prasklinami, jedna rozbitá postel s roztrhanou madrací, jeden záchod, kolem jsou všude samé kosti z předchůdců přede mnou a to neříkám nic o malém okýnku s mřížemi. Moje cela je na konci chodby, aby si mě mohli hlídat. Pořád mě stěhovali, ale tady už zůstanu, aspoň mi to říkali. Vidím všechno, co se v chodbě děje. Koho tady nového přivedou a koho zase odvedou, ale toho koho odvedou, ten se buď vrátí živý, ale s hodně velkými ránami po boji, nebo se nevrátí vůbec. Každou celu mají očíslovanou. Moje cela se jmenuje 70. A víte, jak mi říkají? Pch, číslo 70, už ani nevím, jaké jsem měl jméno předtím, zapomněl jsem ho.''
Otevřely se velké, ocelové dveře a vstoupila stráže s připoutaným klukem. ,,Hahaha!! Pojď ty malý smrade, budeš pykat za své činy'',řekl jeden ze strážců a řetězem ho přitáhnul. Kluk byl mladý a měl strach v očích. S pouty na rukách kráčel za muži ve zbroji. Z rukou, kde měl pouta mu ztékala krev. ,,Už vím, ke komu ho dáme, tam si užije srandy až, až! Teda pokud se dožije zítřejšího rána'' řekl se smíchem druhý strážce a pomalým krokem šel dál po chodbě. Pořád šli rovně, minuli celu 40, 50, 60, 69. Zastavili se až u cely 70. ,,Hej! Číslo 70! Máme pro tebe hračičku, jen si jí šetři, ať ti vydrží co nejdéle!'' se smíchem k vězňovi promluvil jeden ze strážců. Otevřeli dveře s mřížemi a žduchli kluka dovnitř, hned na to je zavřeli. Stráže pomalu odcházela a ještě si ponadávala cestou na vězně, pak zavřeli velké, ocelové dveře a zmizely.
Kluk si chytil zápěstí, kde měl před chvíli ještě pouta. Tekla mu z rukou krev a se strachem se díval kolem sebe. Seděl na zemi a prohlížel si místo, kde bude nějakou dobu přebývat. Později po prohlížení cely, ho zahlédnul. Číslo 70, to, o kterém všichni tady mluví.
Znovu se otevřely velké, ocelové dveře a tentokrát do něj vstoupil muž s vozíčkem a hrncem. Byl tlustý, nepříjemný na pohled, celý od krve, lidi mu říkali šílený kuchař. Vždy jen nabral jídlo, plivnul tam a podal ho vězňům přes mříže, pak jel dál. Dojel k cele 70. Uviděl tam mladého kluka. Usmál se a podíval se i na číslo 70. Vzal dvě misky a hodil tam oběma jídlo. Otočil se s vozíkem a s úsměvem odjížděl pryč. Znovu se zavřely dveře. Vězeň si pro jídlo po chvíli přišel, ale kluk stále nehybně seděl.
,,Ty snad nebudeš? '' zeptal se hrubým hlasem vězeň, který si zrovna sedal.
Kluk si po chvíli vzal misku a podíval se na vězně. Pomalu začal jíst, ale nespustil oči z vězně, který se dal taktéž do jídla.
,,Nemusíš se na mě dívat, jak jím, docela mě to rozčiluje'', řekl opět hrubým hlasem Vězeň. ,,Za co tady vůbec jsi? Někoho si zabil, či něco ukradl našemu drahocennému králi?''
Kluk polknul sousto, co rozkousal a přemýšlel, co mu má říci, či jak s ním má mluvit. Nikdy ve vězení nebyl. ,,Jsem nevinný, nic jsem neudělal'' odpověděl tichým hlasem.
Vězeň se pousmál. ,,A to ti mám jako věřit? Každý zde něco udělal, jinak by tu nebyl.'' řekl normálním hlasem a dal si jídlo do pusy. Pomalu začal žvýkat a sledoval kluka.
,,Ale já jsem opravdu nic neudělal. Já za nic nemohl, jen to někdo všechno hodil na mě.'' Odpověděl kluk znovu, ale trochu hlasitěji.
Nemluv jak nějaký srab, takhle tu dlouho nepřežiješ. To chcípneš do tří dnů s takovou.'' odpověděl se zamračeným výrazem vězeň. Po jídle vstal a šel ke zdi. Na každý kámen zaťukal 2x či 3x. U jednoho zůstal a vyndal ho. Tam měl plno misek, přidal tam misku, ze které teď jedl. ,,Už máš dojedeno? Jestli ano, podej mi tu misku.'' zeptal se vězeň kluka a podíval se na něj.
Kluk vstal a šel k němu pomalu. Zastavil se za ním a podal mu misku. ,, K čemu to máš?'' zeptal se kluk opatrně a podíval se na něho.
,,To tě nemusí zajímat'' odpověděl vězeň a dal zpět kámen na místo, znovu si šel sednout na madraci. Podíval se do chodby, kde procházela stráž, která hlídala vězně.
Kluk se znovu posadil na místo, kde seděl předtím. Taktéž pohlédnul do chodby, ale pak se podíval na své ruce. Znovu si chytil zápěstí, která ho stále bolela. ,, Zajímalo by mě, jak dlouho to budu.'' řekl si v duchu a podíval se na své dlaně.